Domů » Novinky » Skládání snímků s rozdílnými expozičními hodnotami.

Skládání snímků s rozdílnými expozičními hodnotami.

Vzhledem k narůstajícímu počtu dotazů na způsob snímání a následný postproces mých fotografií jsem se rozhodl, sepsat pár rad, doporučení a postřehů. V několika málo následujících řádcích se vám pokusím srozumitelně vysvětlit základní postupy úpravy digitální fotografie, od vyvolání surových dat z formátu RAW, až po export upraveného snímku do fotografie ve formátu JPEG, který je vhodný zejména pro vaši prezentaci na sociálních sítích nebo na vlastních webových stránkách.

Než se pustím do samostatného popisování návodu, je třeba si uvědomit, že toto je způsob, jakým fotím a fotografie upravuji já a jenž jsem si za těch pár let osvojil. Nejedná se tedy o žádný manuál, kterého je potřeba se držet krok za krokem, aby člověk dospěl k výsledku, se kterým bude na konci spokojený. Každý by si měl najít svou vlastní cestu.

Mým prvním doporučením je: „foťte do RAWu!“. RAW jsou surové, nezpracované informace přímo ze snímače fotoaparátu. Zásadní výhoda tohoto formátu je v možnostech následných úprav, které jsou oproti možnostem úprav formátu JPEG mnohonásobně větší. Pokud totiž všichni necháme vše na plné automatice a převod fotografií do formátu JPEG přenecháme algoritmu implementovanému výrobcem fotoaparátu, ztratíme možnost se nějak od ostatních odlišit. Fotografie je hlavně o obsahu, ale její nedílnou součástí je i dobře zvládnutý postproces, během kterého máme možnost vtisknout fotografii náš rukopis.

Ve svých fotografických začátcích jsem hledal vhodný editační program, který by mi po všech stránkách vyhovoval. Vyzkoušel jsem jich hned několik. Jeden z prvních byl ZONER PHOTO STUDIO, jehož nespornou výhodou je, že to je aplikace od českých vývojářů a odpadá tudíž nutnost rozumět anglickým výrazům. Nakonec jsem však, i přes počáteční odpor a litý boj s ovládáním programu, přesedlal na ADOBE LIGHTROOM. Cenné zkušenosti jsem také nabyl s programem CAPTURE ONE, kde se podobným workflow dopracuji k ještě lepším a přirozenějším výsledkům, než v ADOBE LIGHTROOM. V drtivé většině, ale používám právě Lightroom, který má společný RAW convertor a to ADOBE CAMERA RAW. Složitější fotografie, které po počátečních úpravách v Lightroom dále edituji v ADOBE PHOTOSHOP, otevírám zpětně ve stejném RAW convertoru. Lightroom má také, oproti programu CAPTURE ONE, možnost spojování jednotlivých snímků z expozičního bracketingu, nebo podkladových snímků panoramat, do jedné výsledné fotografie.

V tomto článku se budu věnovat spojováním jednotlivých snímků z expozičního bracketingu do jednoho výsledného snímku s koncovkou DNG. Formát DNG je obdobou bezeztrátového formátu RAW, avšak jeho zavedením se společnost ADOBE snažila sjednotit nejednotný formát RAW různých výrobců.
A teď již k samotným postupům. Dnešní moderní čipy fotoaparátů stále nejsou schopny zachytit světelně náročné scény v plném dynamickém rozsahu, jako je například východ a západ slunce, kdy se na jedné fotografii snažíme zachytit přímý zdroj světla, tedy slunce i hluboké stíny. Při pokusu vyfotografovat takovouto scénu na jedinou expozici zjistíme, že máme buď místo slunce vypálený flek, nebo že po podexponování snímku a následném „vytažení“ stínů, jsou stíny plné nepěkného šumu. A to je řeč o formátu RAW, ve kterém je zaznamenáno mnohem více informací než ve formátu JPEG. Ve formátu JPEG by byla ztráta informací ze světel nebo stínů ještě mnohem větší, tady je záchrana informací ze světel nebo stínů téměř nemožná.


Mým druhým doporučením je: „foťte v režimu EBKT!“ (expoziční bracketing), který podporuje většina moderních fotoaparátů. V tomto režimu nám fotoaparát na jedno stisknutí spouště zaznamená předvolený počet snímků s korekcí expozice s kladnou a zápornou hodnotou. První snímek se tedy zaznamená tak, jak rozložení světel ve scéně změří automatika, popřípadě jak jsme si navolili my sami, druhý potom podexponuje a třetí přeexponuje o námi zvolený expoziční krok. Výsledkem jsou tedy, například, 3 snímky s expozičními hodnotami -2EV/0EV/+2EV, kdy v podexponovaném snímku -2EV máme všechny informace ve světlech, ale stíny jsou příliš tmavé. Ve správně exponovaném snímku 0EV jsou relativně všechny informace, avšak v důsledku nedostatečného dynamického rozsahu čipu dochází k přepalům ve světlech a nejhlubší stíny obsahují jen málo informací nebo jsou zcela černá, a konečně ve snímku +2EVjsou sice světla zcela vypálená, hluboké stíny však nesou již dostatek informací naprosto bez šumu. Potřeby hodnot expozičního bracketingu se mohou měnit v závislosti na scéně, kterou chceme fotografovat (např. tři kroky -3EV/0EV/+3EV, nebo pět kroků -4EV/-2EV/0EV/+2EV/+4EV). V drtivé většině případů si bohatě vystačíme se třemi kroky a posunem o 2EV.

-2EV / 0EV / +2EV

.

Podkladové snímky potom spojíme do jednoho jediného v některém z programů, který tuto možnost nabízí. K „nulové“ expozici se doplní stíny z přeexponovaného snímku a světla naopak z podexponovaného snímku. Výsledkem je snímek s obrovským dynamickým rozsahem bez přepálených světel a s kresbou ve stínech. S tímto snímkem pak dále pracujeme v nějakém editoru, například v ADOBE LIGHTROOM.

Na obrázku vlevo je vidět podexponovaná fotografie (-2EV) bez úprav, kde jsou dostatečné informace ve světlech, a vpravo je sloučená fotografie HDR.dng také bez úprav. Na první pohled hodně podobné.

.

Zde jsou obě fotografie již s úpravami. Na první pohled pořád hodně podobné.

.

A tady jsou 100% výřezy fotografií výše. Zde je vidět, že na podexponované fotografii je ve stínech jen málo informací a při prosvětlení stínů se objevuje ošklivý šum. Na sloučené fotografii jsou tmavá místa stále naprosto bez šumu. Skvělé.

.

Pro spojování podkladových snímků z expozičního bracketingu se mi nejvíce osvědčil právě program Lightroom. Výsledný snímek totiž zůstává ve formátu DNG a na první pohled vypadá stejně nevýrazně jako jiné RAWy. Postup je následující: V záložce „Library“ označíme všechny fotografie z jedné expoziční dávky a v menu zadáme příkaz „Photo/Photo Merge/HDR…“, nebo použijeme klávesovou zkratku „Ctrl+H“. Otevře se nám nové dialogové okno s několika málo možnostmi nastavení. Vpravo nahoře nalezneme 2 zaškrtávací políčka „Auto Align“ - zarovnání snímků přes sebe a „Auto Settings“ – nastaví automatické hodnoty, jako jsou expozice, kontrast, světla, stíny, zřetelnost, sytost a živost. Políčko „Auto Align“ zaškrtneme, aby se podkladové snímky správně napojily a nevznikaly nám dvojité kontury. U políčka „Auto Settings“ je to zcela jedno, automaticky nastavené hodnoty lze později vrátit na výchozí. Níže nalezneme skupinu „Deghost Amount“ se čtyřmi tlačítky – „None“, „Low“, „Medium“ a „High“ a navíc zaškrtávací políčko „Show Deghost Overlay“. V této skupině volíme, má-li program provést vyhledání „duchů“, případně jak agresivně má tento jev potlačit. Ten nejčastěji vzniká různě se pohybujícím předměty, jako jsou větve ve větru, mlha či oblačnost, Pokud zaškrtneme políčko „Show Deghost Overlay“, zvýrazní se v náhledu oblast, kde program „odstranění duchů“ prováděl. Zcela dole potom už najdeme pouze tlačítka „Cancel“ a „Merge“. Po stisknutí tlačítka „Merge“ program provede celou operaci a vytvoří nový soubor s originálním názvem, za který přidá „HDR.dng“.

Nové dialogové okno s náhledem výsledné fotografie, která vznikne po spojení všech snímků expozičního bracketingu. Vpravo potom jednotlivé možnosti voleb.

.

Tím je celý proces spojení podkladových snímků do výsledného hotový a dále už záleží jen na nás, jaké další úpravy na něm provedeme. Soubor můžeme upravit přímo zde v ADOBE LIGHTROOM, nebo exportovat do pluginů „Nik Collection“ (mimochodem také vynikající nástroj), popřípadě do programu ADOBE PHOTOSHOP. Ale o tom zase někdy jindy.

.

.

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace